Kielce září 2010

Projektové setkání bylo tentokrát realizované v Kielcích, městě našich polských partnerů. Akce se uskutečnila ve dnech 27. 9. – 1. 10. 2010, za účasti všech partnerských škol. Reprezentace naší školy byla tvořena větší účastí studentů, pedagogů zajímající o tuto problematiku, a koordinátorem.  Cíle a výstupy setkání byli plnohodnotné, naučné a velmi poutavé. Dozvěděli jsme se spoustu nových informací a viděli mnoho zajímavostí.

V pondělí se projektová skupina vydala na delší cestu malým autobusem. Všichni jsme se těšili, že opět uvidíme naše společné přátele. A konečně jsme se dočkali. Po příjezdu jsme se ubytovali, společně jsme si všichni povídali o představách, cílech a výstupech setkání. Seznámili jsme se s harmonogramem partnerské schůzky a výletů do okolních měst, spojených se společným tématem projektu. V neposlední řadě jsme si ujasnili, jaké novinky má každý v dané oblasti připraveno.

Jelikož Kielce jsou městem častých veletrhů, naše kroky vedly druhý den právě tam. Navštívili jsme XVI. veletrh METAL 2010, který je největší výstavní akcí v Polsku, zaměřený na obor slévárenství a je jednou z přední událostí tohoto typu v Evropě. Svou prezentaci tady předvedlo 264 firem z 24 zemí světa. Vidět bylo opravdu mnoho. Akce velmi zajímala jak studenty, tak i pedagogy. Na tomto veletrhu bylo prezentováno 24 oborů, ze kterých nás nejvíce zaujali novinky izolačních materiálů, měřící techniky, ochrana ŽP, minimalizace odpadu a jeho hospodářské využití. Načerpali jsme cenné informace, které nám budou užitečné při výrobě a aplikaci tepelného čerpadla, jako nástroje pro minimalizaci tepelných ztrát.

Ve středu se uskutečnila projektová schůzka, jež se skládala ze tří základních částí. Její průběh a náplň byla velmi inspirující a motivující. V první části se prezentovala polská škola, kde si pro nás studenti formou prezentace s výkladem připravili přehled včetně mapek místních alternativních i obnovitelných zdrojů. Na toto vystoupení navázali naši studenti, kteří prezentovali alternativní i obnovitelné zdroje v rámci Moravskoslezského kraje. Prezentaci si připravili již v České republice na společných projektových schůzkách.

Ve druhé části nás koordinátor polské školy seznámil s vytvořeným modelem solárního kolektoru, jeho principem činnosti a plánovaným využitím. Objasnil postup při vlastní realizaci, hledání optimálních variant a ověřování různých variant materiálů pro konečnou verzi vyhotovení. Výsledky doložil vlastním měřením a diagnostikou v rámci podmínek jejich školy. V závěru jsme vzhlédli prezentaci funkčního modelu.

Třetí část byla ve víru živé diskuse, kde jsme zhodnotili jak vypracované mapy a místa alternativních i obnovitelných zdrojů, tak jsme si vytyčili další záměry a cíle společného projektu.

Večer proběhlo společné setkání za účasti pana ředitele a zástupkyně polské školy, kde jsme zhodnotili práci celého projektu, jednotlivé i společné výstupy a naplánovali další společné setkání.

Na výlety, související se společnou tématikou jsme vyrazili ve čtvrtek. První zastávkou byla porcelárna Ćmielow. Historie této porcelánky sahá až do roku 1790. Je dobře zavedenou značkou, která má přední postavení mezi globálními výrobci porcelánu. Patří mezi nejstarší v Polsku. Seznámili jsme se s procesem výroby a tepelným zpracováním materiálu v peci. Předností je široký sortiment v jehož nabídce jsou i ručně malované výrobky.

V cestě jsme pokračovali do Krzemionki. Kremionkowskie prehistorické doly se nacházejí v tak zvaném důlním poli. Tvoří parabolu jako tvar se dvěma rameny nestejné délky - kratší, severovýchod a delší na jih. Pole se rozkládá na ploše asi 78,5 ha různé šířky - od cca 25 m ve směru severovýchod až 200 m na severu a celkové délce cca 4,5 km. Těžba patří do několika typů dolů, které mají různé hloubky a systém těžby. To bylo závislé na umístění a podmínkách vrstev. V současné době existují čtyři různé druhy:

Jámová šachta: jedná se o jednoduchou šachtu ve formě jednoduché dutiny, dosahující hloubky max. 2 m.

Výklenková šachta: doly tohoto typu mají hloubku v rozmezí 2,5 až 4 m. Ve spodní části byl vytvořen specifický výklenek o více než 2 m pro těžbu, jejímž úkolem bylo zvýšení provozních prostor.

Pilířová šachta: jedná se o hlubinnou těžbu dosahující do hloubky 5 až 6 m. Je charakterizována tím, že nechává neporušené části skály, které sloužily jako pilíře ochrany proti možnému zavalení stropu. Důlní práce byly provedeny na vzdálenost 5 - 8 m od šachty.

Komorová šachta: tento typ je nejhlubší a dobře známý v Krzemionki. Současně je to nejpokročilejší technologie. Dosahovalo se hloubky 9 m a vzdálenost více než 20 m.

Prací v dolech se pravděpodobně zabývali horníci a skupiny specializovaných výrobců pazourkových nástrojů, kteří měli dostatečné geologické a technické znalosti. Výše podzemí je v rozmezí mezi 55 a 120 cm, jako hejna se nachází pazourek jen v jednom metru vrstvy vápence. Proto všechny práce musely být dělán "na kolenou", nebo vleže. Pracovní podmínky, které tam panují, zhoršila nízká teplota (5 až 9 stupňů C) a velmi vysoká vlhkost. K osvětlení chodby a pracovních míst se používal malý hořák, který využíval k hoření pryskyřici stromů, což umožnilo získat dostatečné množství světla při malém množství kouře. Někteří učenci se dokonce domnívají, že hořák může být také použit k síle cirkulaci vzduchu v nejodlehlejších částech dolů. Čas vytěžení jednoho dolu mohl být až 300 let. Jedna posádka se skládala z několika lidí zapojených do těžby, dopravy na povrch a zpracování suroviny.